Out of Control
aneb
jak propojit hudební a taneční svět
Již 27. května 2024 proběhne další premiéra
Dočasné Company s názvem Out of Control, jejímž hlavním motivem je propojení dvou uměleckých světů.
Pojďme se blíže podívat na proces jejího vzniku společně
s choreografkou představení Michaelou Dzurovčínovou.
Autorská inscenace propojuje hudbu a tanec do maximální možné míry a smývá hranice rolí tanečníků a hudebníků.
Co tě vedlo k vytvoření projektu takového ne zcela tradičního formátu?
Myšlenky na toto zpracování projektu začaly vznikat přibližně před dvěma lety, kdy jsem si po shlédnutí množství představení, kde se pracovalo s živou hudbou, uvědomila, že hudebníci jsou sice fyzicky přítomni,
ale jsou umístěni do jisté části prostoru, ze které velmi minimálně vycházejí, pokud vůbec. Bylo mi líto,
že nejsou do představení zapojení více a začala jsem přemýšlet nad tím, jak lze tohoto propojení dosáhnout. Samozřejmě, v procesu výzkumu i tvorby jsme narazili na technická omezení, která možnosti pohybu
a mobility některým hudebníkům s nástroji komplikují, ale brali jsme to jako výzvu a snažili jsme se tyto komplikace vzít do hry.
Jaký byl průběh vývoje projektu od jeho počátků?
Projekt začal vznikat před dvěma lety. Prvním milníkem na cestě k vytouženému cíli byl work-in-progress
s názvem Out of Comfort. Začala jsem pracovat jen s hudebníky, kteří měli každý týden taneční a pohybový trénink. Nejprve jsem tréninky s nimi vedla já, potom jsem dala prostor tanečním interpretům z projektu,
aby předali své znalosti a zkušenosti.
.
Jaký byl proces transformace rolí tanečníků a hudebníků?
Tím, že se role v týmu proměňovaly a performeři nebyli jen performery, ale i pedagogy, vytvořil se ve skupině zvláštní, velmi respektující a tolerantní vztah. Také hudebníci vykládali tanečníkům hudební teorii, v praxi je učili hrát na konkrétní nástroje a vysvětlovali jim techniky hry. Aby vzniklo něco, co funguje, museli si navzájem pomáhat, radit si, respektovat nedokonalost druhého a společně hledat cesty k celistvému uměleckému dílu.
V květnu 2023 jsme odehráli work-in-progress, který se setkal s velmi příjemnou odezvou, což nás nakoplo
a utvrdilo v tom, že to, co tvoříme, není jen pro nás, ale zajímá a baví to i další. Člověk se totiž v procesu lehko dostane do bodu, kdy začíná přemýšlet nad tím, zda není on tím jediným, koho fascinuje to, co se na jevišti děje.
Jak probíhal zkušební proces následující rok? A kam se projekt posunul?
Letos byl už zkušební proces trochu jiný. Sezonu jsme zahájili tanečními a pohybovými tréninky, tentokrát určenými pro všechny členy týmu, a snažili jsme se nedělat rozdíly mezi tanečníky a hudebníky. Pokusila jsem se vycházet z toho, co nám minulý rok v představení fungovalo a na co diváci reagovali nejvíce. Nechtěla jsem jen pokračovat v tom, co jsme vytvořili, chtěla jsem vytvořit úplně nové představení s použitím fragmentů
z toho minulého. Myslím, že se mi to podařilo. Do procesu přišli noví lidé, přidali jsme nové nástroje a celý projekt narostl do velkého rozměru, co se týče členů týmu, délky představení i aktivit kolem projektu.
Jaké další aktivity kolem projektu máš na mysli?
V říjnu 2023 jsme začali každý měsíc pořádat workshopy pro veřejnost - hudebně-taneční sessions Out of Control, které jsem vždy vedla já jako choreografka spolu s jedním členem z hudební části týmu projektu. Absolvovali jsme několik intenzivních rezidencí a v tomto okamžiku už mohu říci, že představení je téměř připravené jít před oči diváků. Čeká nás už jen pár zkoušek, kdy musíme doladit detaily, a 27.5.2024 Vás čekáme v prostorách Gabriel Loci.
Představení Out of Control vznikalo také v rámci několika rezidencí. Kde všude jste zkoušeli a jak rezidence probíhaly? Co na nich bylo, podle tebe, nejvíc přínosné?
V prvních dvou měsících roku 2024 jsme měli možnost absolvovat 3 krátké víkendové rezidence v Učebním, výcvikovém a ubytovacím středisku Beroun, které patří AMU. Rezidence byly zaměřeny převážně na výzkum
a hledání pohybového materiálu a vzájemné napojení ve skupině.
Dalším intenzivním zkoušecím blokem byla rezidence v brněnské Industře, která byla zakončena veřejnou work-in-progress prezentací. Do Industry se vrátíme v říjnu a listopadu s dokončeným představením,
kde se odehrají dvě reprízy. Rezidence v Industře byla první rezidencí, kde jsme měli možnost zkoušet
v divadle, a ačkoliv premiéra a první dvě reprízy budou mít charakter site-specific představení, možnost být
na jevišti projektu výrazně prospěla. Mohli jsme si vyzkoušet práci s nástroji zavěšenými ze stropu, díky čemuž vznikla úplně nová scéna, která je součástí představení. Projekt nadchl i techniky v divadle, kteří nám pomohli vytvořit zcela nový hudební nástroj. Do představení jemně zapojujeme i diváky a možnost prezentovat
work-in-progress před obecenstvem nám také pomohla v tomto ohledu. Mohli jsme si otestovat,
jak reagují na určité signály a pokyny, zjistili jsme, co si můžeme a nemůžeme dovolit.
Poslední intenzivní zkoušecí blok se odehrál v dubnu, kdy jsme měli možnost absolvovat 5denní rezidenci
v KD Mlejně v Praze, kde jsme poprvé zkusili celou a finální strukturu představení. Na rezidenci v KD Mlejně přímo navázala krátká 3denní rezidence ve studiu Lenky Vagnerové.
Téměř dvouletý proces vzniku takto specifického představení musí být velmi náročný. Co tě motivovalo pokračovat v takové tvorbě?
Vidět před sebou lidi, kteří jsou odhodlaní jít za hranice svého pohodlí a poznání, vidět odvahu a chuť zkoušet, objevovat a zažívat nové a nepoznané a pozorovat vzájemné respektování druhých a jejich nedokonalostí,
je pro mě kouzelným zážitkem. Uvědomuji si, jak vzácné a neobvyklé to je. Chtěla bych, aby to viděli i další lidé, aby to nezůstávalo jen za zavřenými dveřmi na zkušebně.
A jak o procesu vzniku inscenace hovoří jeden z tanečních interpretů,
Jan Razima?
Myslím, že toto setkání hudebních a tanečních umělců bylo obrovským obohacením pro obě strany, a toto obohacení nezůstane jen v tomto projektu,
ale umělci si ho ponesou dál ve své výbavě. V průběhu procesu jsme si navzájem předávali své know-how a poznávali rozdíly, ale i shody mezi tanečním
a hudebním světem, vše s cílem nakonec být schopni fungovat ve společné formě. Naučili jsme se vnímat tanec z perspektivy hudby a naopak.
Bylo zajímavé sledovat rozmanitou skupinu, jak se zabývá stejnými úkoly, které jsme řešili na zkouškách. Zvlášť když k zadáním přistupovali ze své, pro nás jiné perspektivy. Věřím že i tyto setkání přispěli k obohacení našeho procesu tvorby.
